Technický týdeník č. 21/2016

Digitalizace jako nedílná součást Industry 4.0. (pokračování)

Implementace principu důsledné ochrany dat, jejich anonymizace a pseudonymizace na úrovni EU, je základem pro nastolení důvěry mezi výrobci a přimějí je k dalšímu investování do nových byznys modelů v pokročilých sektorech průmyslu.

Protože stále více strojů je propojováno na transnacionální úrovni a snahy o ochranu dat jednotlivých členských států vedou k rozdílným bezpečnostním procedurám, potřebuje průmysl komplexní a harmonizovanou strategii kyberprostoru na úrovni EU, která bude brát v úvahu budoucí byznys modely, místo aby byla založena na současných praktikách.

Dostupnost digitální infrastruktury dovolující velmi rychlý tok dat je další nezbytný předpoklad pro daty řízený evropský zpracovatelský průmysl. Většina evropských výrobců výrobních strojů je situována daleko od městských center a potřebují infrastrukturu rychlého internetu, umožňující bleskovou odezvu a efektivní komunikaci mezi stroji a systémy. Síť fyzikálních objektů využívající na globální úrovni instalovaná zařízení sbírající a přenášející informace bude podle různých zdrojů v roce 2020 zahrnovat až 200 mld. objektů, což naznačuje růst významu vysokorychlostní internetové infrastruktury v Evropě.

Předčasná intervence ze strany politických činitelů může vytvořit na celoevropské úrovni závažné překážky pro realizaci nových byznys modelů
Existující evropská regulace v oblasti vlastnictví dat se zaměřuje na osobní informace relevantní pro B2C (Business to Consumer) sektor a nebyla původně určena pro komplikované pokročilé výroby v B2B (Business to Business) sektoru. Proto byla ve výrobním sektoru vlastnická a uživatelská práva k informacím definována zpravidla formou individuálních smluv mezi společnostmi. Přestože v budoucnu bude množství a typ dat vznikat podél výrobních hodnotových řetězců a politické debaty se budou zřejmě odvíjet kolem vlastnictví nových dat, kontraktační smlouvy mezi společnostmi budou muset zabezpečit různým hráčům na trhu nezbytnou svobodu a flexibilitu. Nyní, kdy se výrobní byznys a technické kapacity rychle transformují, by dosavadní krátkodobý a přísně regulativní přístup v delší perspektivě nepodporoval růst evropského byznysu a konkurenceschopnosti. Naopak, budoucí evropská regulace vlastnictví dat by měla pouze zajišťovat celkový rámec s jasnými úkoly a principy bez jakýchkoli detailních opatření tak, aby byla v průběhu času stabilní a technologicky neutrální, a podporovala evoluční růst zpracovatelského průmyslu. Evropští tvůrci politiky by měli mít na paměti, že přísné a předčasně zaváděné regulace mohou vytvořit závažné bariéry pro nové byznys modely v pokročilých průmyslových sektorech, kde se inovační cykly zkracují, bránící zajištění co nejpružnější odpovědi na změny poptávky zákazníků.

Vzhledem k rigidnímu rámci, který může vzejít z nových regulací, by průmysl preferoval vytvoření nových standardů vztahujících se k vlastnictví průmyslových dat. Dosud otevřené standardy musí prokázat, že jsou nástrojem podporujícím rozvoj průmyslu jak v Evropě, tak v zemích, kam směřuje export. To znamená, že tvorba otevřených standardů vyžaduje značné přípravné práce a spolupráci průmyslu tak, aby usnadňovaly interoperabilitu mezi komponenty, stroji a systémy podél hodnotových řetězců na nadnárodní úrovni. V průběhu vývoje nových standardů by měla být specifická pozornost věnována faktu, že výrobní hodnotové řetězce se stávají extrémně globálními a proto by měly být nové standardy také globálně aplikovatelné.

Výrobci výrobních strojů potřebují celoevropskou inovační politiku, která napomáhá komercializaci výzkumu
Evropský sektor výrobních strojů disponuje prvotřídní odborností a inovačními kapacitami potřebnými pro vývoj a prodej výrobních technologií. Vývoj ICT (Information and Communication Technology) budoucího průmyslu může nicméně přesahovat jeho možnosti a zpravidla vychází z USA, které po desetiletí investovaly do odvětví kosmického, telekomunikačního a mikro- i nano-elektronického výzkumu. Evropa dnes čelí situaci, kdy sice disponuje silným akademickým zázemím v internetových technologiích, ale komercializace výzkumu a průmyslové aplikace jsou stále ještě nedostatečné, což má negativní důsledky pro zpracovatelský průmysl. Veřejné autority na národní úrovni navíc vyvinuly a implementovaly vlastní politické kroky a inciativy ve snaze posílit digitální byznys modely ve zpracovatelském průmyslu. Doposud se však nedaří dojednat s jednotlivými členskými státy EU nadnárodní témata, jež digitalizace přináší do zpracovatelského průmyslu, a to ani v rámci hodnotových řetězců zahrnujících jak malé a střední podniky, tak i globální hráče působící napříč evropskými regiony.
Aby byl překonán tento nedostatek, měla by EU urychleně zvýšit úsilí o rozvoj a implementaci celoevropských pilotních projektů. Partnerství veřejného a soukromého sektoru s jednoduchými pravidly a několika samostatnými vstupy, které spojují různé zdroje a know-how se zaměřením ke společnému cíli, by mělo integrovat ICT, průmyslové společnosti a technologická centra, vytvářejíc tak nový evropský digitální výrobní ekosystém. Tímto způsobem by se též Evropa stala schopnou vypořádat se s tlakem konkurence z regionů, jakými jsou Severní Amerika a Asie, kde veřejné autority též vyvíjejí úsilí konsolidovat všechny národní zdroje.

Současně by měla Evropa zajistit, aby finanční sektor byl schopen financovat high-TRL (Technology Readiness Level) průmyslových projektů. Evropský finanční sektor má často problém pochopit potřeby zpracovatelského průmyslu, stejně jako podmínky nových byznys modelů a globalizovaných trhů, a otálí s investicemi do pokročilých výrob. Aby se tento nedostatek podařilo překonat, potřebuje Evropa mechanismus umožňující dostat do přímého kontaktu finanční hráče a výrobce, aby nově vyvíjené finanční nástroje byly využitelné ve prospěch výrobců.

Pracovní vyučování a kontinuální vzdělávání jsou klíčem k adaptaci
Průmyslové společnosti trvale čelí problémům s vyhledáváním mladých pracovníků, kteří mají dovednosti v oblasti ICT a výrobních technologií, jež jsou potřebné pro vývoj nových byznys-modelů. Aby se s tímto rostoucím tlakem vypořádaly, měly by veřejné autority na národní a regionální úrovni investovat více úsilí i finančních prostředků do návrhu a implementace systému vzdělávání založeného na seznamování studentů s výrobou ve zpracovatelském průmyslu, neboť učení se nejlépe realizuje právě v reálném pracovním prostředí. Vzdělávání založené na práci, jak v oblasti ICT, tak ve výrobním sektoru, již prokázalo svoje výhody pro studenty, kteří pak mají větší šanci najít zaměstnání, a současně i pro zaměstnavatele, kteří spíše naleznou potřebné pracovníky do svých firem. Protože Evropa má velkou tradici ve vzdělávání založeném na výrobě, podporovaném výukovými a tréninkovými programy, mělo by být vynaloženo další úsilí začlenit tento úspěšný model do terciálního vzdělávání a učinit jej základem průpravy pro digitální výrobu napříč celým kontinentem.

Na praxi založený model zahrnuje též zvyšování úrovně pracovních dovedností prostřednictvím programů kontinuálního vzdělávání. Vyspělý průmysl může zvládnout nové technologie a požadované dovednosti jen tehdy, když si osvojí programy kontinuálního vzdělávání určené pro zkušené pracovníky. To vyžaduje finanční podporu ze strany vlády, protože výrobci již nesou velkou část finanční zátěže průpravy mladých zaměstnanců, kteří by jinak byli nevyužitelní. Rostoucí složitost technologií a integrace ICT řešení navíc zvyšují náklady výrobních sektorů na zácvik, což činí zapojení vlád na evropské a národní úrovni nutností.

Pan George Blaha, generální ředitel Schneeberger Mineralgusstechnik s.r.o., k tomuto tématu říká:
„Vzdělávací politika v Evropě by měla přihlížet ke skutečnosti, že pro průmysl je nejvhodnější výuka v reálném pracovním prostředí. Náš průmysl postupně prochází digitální transformací a, pokud připravované pracovní síly by již byly obeznámeny s existujícími byznys modely, byly by též připraveny podporovat budoucí nové modely, které sebou přinese digitalizace. Toho může být dosaženo, pokud evropští poskytovatelé vzdělání budou těsněji spojeni s průmyslem prostřednictvím všeobecných učebních programů a tréninkových projektů, a to včetně postgraduálního stupně vzdělávání.“

Malé a střední podniky potřebují zvláštní pozornost ze strany tvůrců evropské politiky
Digitalizace přináší specifické výzvy pro SME (Small and Medium Enterprises). Zatímco SME disponují omezenými finančními zdroji a znalostmi, což je činí zranitelnými vzhledem ke složitosti, nákladům a rizikům digitální transformace, vývoj digitálních byznys modelů vyžaduje značné finanční zdroje a lidský kapitál. Rozpor mezi složitými požadavky digitalizace a limitovanými zdroji brání SME investovat a vytvářet solidní podnikatelské záměry, protože potenciální návratnost investic je příliš nízká. Velké ICT firmy s vydatnými finančními zdroji, rozsáhlými technickými kapacitami, jakož i s vysokou vyjednávací silou, navíc stále v širší míře poskytují řešení pro zpracovatelský průmysl, což omezuje pole působnosti pro SME. Uvážíme-li tyto skutečnosti, veřejné politiky v oblasti digitalizace musí být navrženy se zvláštním zřetelem k SME, protože právě ony jsou páteří evropského průmyslu (například 80 % evropských výrobních strojů je vyráběno v SME). Stimuly na podporu výzkumu a inovací na různých úrovních by proto měly být pro SME dosažitelnější. Těm, které jsou lokalizovány dále od městských center, by měla být zabezpečena vysoce výkonná infrastruktura, potřebná pro přenos dat mezi stroji, továrnami a systémy.

sst

© 2015 SST

webdesign
COMPEA, s.r.o.